Óttinn viš eigiš vald yfir eigin lķfi - hugleišing Gušna į föstudegi

Valkvíši er valdkvíši

Valkvíši er valdkvíši – óttinn viš eigiš vald yfir eigin lífi, óttinn viš aš žví valdi fylgi upplýst ábyrgš og afleišingar til aš fást viš. Žaš er miklu aušveldara aš halda aš sér höndum og geta bent á ašra žegar eitthvaš fer úrskeišis; aš geta fariš inn í vel žekktan og samfélagslega višurkenndan söng sjálfsvorkunnar. Žeir sem segjast haldnir valkvíša segja sumir aš žeir höndli ekki tilhugsunina um aš gera mistök; aš žeir muni ekki ráša viš afleišingarnar af vali sínu. Žetta er skiljanlegur hugsunarháttur, žegar žú trúir žví á annaš borš aš ábyrgšin sé ašeins žín žegar žú velur sjálfur.

Eigum viš aš líkja žessu viš veitingahúsaferš? Ég fer út aš borša meš hópi af fólki og matsešillinn vex mér í augum – ég get ekki vališ fyrir mig og biš nęrstadda um aš koma meš hugmyndir. Einhver stingur upp á plokkfiski. Ég panta plokk- fisk. Plokkfiskurinn kemur á boršiš, ég geri honum skil en er óánęgšur. Hann er vondur. Ég finn žaš núna aš mig langaši í léttsteikt nautakjöt. Žegar ég lifi eftir forsendum skortdýrsins og hugans leita ég aš žví hver á sök á žessu klúšri. Manneskjan sem valdi fyrir mig veršur fyrir valinu. Hún er fífl. Heimurinn er óréttlátur. Og á endanum snúast spjótin í höndunum á mér og žessi žrábęn byrjar aš titra inni í mér: „Žú ert svoddan aumingi. Getur ekki vališ matinn ofan í žig? Af hverju gastu ekki bara vališ nautakjötiš?“

Og hvaš gerist žegar plokkfiskurinn bragšast vel? Žá get ég ekki einu sinni glašst yfir žví aš hafa vališ svona vel. Žegar ég lifi žannig aš ég neita aš taka ábyrgš á erfišum afleišingum gjörša minna žá neita ég mér líka um ábyrgšina á jákvęšu afleišingunum.

Aš neita aš velja višbragš og taka ákvaršanir varšandi eigiš líf er eins og aš vera fastur í spennitreyju – hendurnar bundnar; eins og aš reyra sig nišur í árabát og kasta sér fram af kletti út á išandi hafiš, handalaus, áralaus, stjórnlaus. Og viš žannig kringumstęšur „lendir mašur í“ alls kyns hlutum og ašstęšum, eins og gefur aš skilja; lendir í hjónabandi, barneignum, atvinnu og žar fram eftir götunum.

Žegar žú velur žá öšlastu mátt.
Žegar žú velur aš velja ekki žá rýriršu orku žína og veršur máttlaus.

 

 


Athugasemdir


Svęši

  • Um Heilsutorg
  • Twitter
  • Heilsutorg į Facebook
  • RSS af heilsutorg
  • Mobile śtgįfa af heilsutorg.com
  • Veftré